KLÁNÍ O KRAKOVECKÝ MEČ
Již devátý ročník soutěže „Klání o krakovecký meč“ uspořádal v sobotu 8. června 2013 Svatek měst a obcí Rakovnicka. Druhým rokem se akce účastnil i Kolešov (informovali jsme o tom v příspěvku KLÁNÍ O KRAKOVECKÝ MEČ), který do Krupé přijel obhajovat bronzovou příčku z předchozího ročníku.
Krupá, v sobotu 8. 6. 2013
Dopoledne jako vymalované – modrá obloha, sem tam mráček. Taková ta bílá, nadýchaná peřina. Do toho přijelo do Krupé ve finále šest týmů ucházejících se o letošní trofej krakoveckého meče. Utkali se o něj v tradičních i netradičních sportovních i vědomostních soutěžních disciplínách, přičemž počasí průběh celého klání ovlivnilo měrou vpravdě nepříznivou. Pro Kolešov určitě… nicméně větru a dešti neporučíš, podmínky byly stejné pro všechna mužstva, ale o tom až v průběhu celé reportáže.
Proč zrovinka Krupá?
„Prvních pět ročníků,“ svěřila se mi Iveta Štěpánková, manažerka Svazku měst a obcí Rakovnicka, „jsme uspořádali přímo na hradě Krakovci. Nakonec odtud má soutěž svůj název. V roce 2010 jsme však celou akci přeorganizovali, takže šestý ročník soutěže – tp už bylo v roce 2010 - se už konal v obci, která trofej minulý rok získala. Tehdy to byl Pavlíkov (i letos přijet měl, nicméně nedorazil – pozn. P. Ď.), v roce 2011 pak v Rakovníku a o rok později v Krupé. Tomuto týmu se podařilo trofej obhájit, takže jsme se společně na jejich půdě sešli podruhé.“
Klání o krakovecký meč zahájil krátce po desáté dopolední moderátor dne Zdeněk Turek, který představil všech šest týmů: domácí Krupou (vítěze minulého ročníku, který se bil za mikroregion Poddžbánsko), Hořovičky, Kroučovou, Rakovník, Pšovlky a Kolešov. Naší obec pak reprezentovali paní a pánové Monika Dušková, Jiřina Hrdličková, Marek Boris (kapitán teamu – pozn. P. Ď.), Zdeněk Burkert, Tomáš Kouda, Michael Koukal a Miroslav Veselý.
Pro to „správné“ naladění hned v úvodu vystoupila skupina krupských div ZUMBA KRUPÁ, které se na prostranství před pódiem prezentovala nekonečným vystoupením, které absolvovat já, patrně bych se večera nedožil. Místní dívky a děvy však přežily všechny – mají natrénováno; scházejí se zhruba tři roky a cvičí pod odborným dohledem.
První ze soutěžních disciplín, které se rok od roku mění (dokonce jsou do poslední chvíle tajné…), bylo stříkání z ruční hasičské stříkačky na cíl. Ve druhé disciplíně se zatloukal hřebík do špalku. Legrace… jenomže sekyrou, a to její ostrou stranou – což už legrace nebyla a byly týmy, kterým se v časovém limitu pěti minut hřebík zatlouci nepodařilo.
Soutěž třetí – půl vědomostní, půl silová. Potřeba byly vědomosti o dravých ptácích a pak i silná ruka, která udržela (pokud možno co nejdéle…) supa jménem Omar. Ještě sem se kolešovskému družstvu dařilo a zůstávali průběžně druzí.
Na řadu přišla soutěž, jíž jsme v dobách mého dětství (tzn. pionýrských organizací SSM…) nazývali „kimovkou“. Je to klasická hra rozvíjející paměť a je jí samozřejmě možné různě modifikovat. Spočívá v tom, že se na určitý počet (většinou okolo 20) drobných a pojmenovatelných předmětů hráči určitou dobu (tak dvě minuty) dívají, následně se předměty zakryjí a hráči se snaží napsat, co si zapamatovali.
Pro Kolešov problém, z dvaceti předmětů dal dohromady sedmnáct, což bylo málo.
Následoval společný oběd v místní restauraci – podával se guláš – a pak se v klání pokračovalo. Pod pódiem, kde v mezičase vyhrávala dobová kapela, byla v připraveném džberu s vodou jablka, která soutěžící v časovém limitu třicet vteřin měli vylovit. Ústy.
Pak už se ale nad Krupou honily velké, šedivé mraky, zvedl se vítr a spadlo i pár prvních kapek. Přesto byla zahájena další soutěž, a to překážková dráha. Tu absolvovaly – resp. stihly absolvovat - pouze tři týmy, pak se vlahý letní deštík změnil v regulérní přívalový liják a klání bylo přerušeno.
Mohlo to trvat čtyřicet minut, možná hodinu. Na poslední soutěž (pravděpodobně jich mělo být více, ale vzhledem k počasí i ubíhajícímu času se více nestihlo…) se všichni přesunuli do sálu místního restaurantu, kde se odehrál souboj poslední.
Tady se také vyhlásily výsledky. Pro tentokrát vyhrálo družstvo z Kolešovic, druhé místo (o chlup před třetími…) urvaly Pšovlky a bronzovou medaily si odnesli domácí – Krupá reprezentující mikroregion Poddžbánsko. Čtvrté místo patřilo Kolešovu, pátí skončili borci z Rakovníka a do výčtu schází Kroučová, která se letos skutečně toliko zúčastnila.
Nuže sláva vítězům, poraženým čest. Po dvou letech se trofej – krakovecký meč – stěhuje z Krupé do Kolešovic, kde se bude odehrávat příští ročník soutěže. Kolešov by u toho chybět neměl.
