OSLAVA VÝROČÍ VZNIKU SAMOSTATNÉHO ČESKOSLOVENSKA
Až o den později, tedy ve čtvrtek 29. 10. 2015, jsme si v Kolešově večer připomněli výročí vzniku samostatného Československa. Tradičně jsme tak učinili ve spojení s lampiónovým průvodem, který prošel vsí, a celá akce byla ukončena u pomníku obětem 1. a 2. světové války. Tady byl za přítomnosti zhruba třiceti obyvatel Kolešova položen věnec a starosta Václav Porazík přednesl kratičký projev.
Pietní akt byl ukončen hymnou České republiky.
Připomeňme si na těchto stránkách i my, proč je v České republice 28. říjen státním svátkem a co se vlastně tento den slaví:
Dne 28. října roku 1918 byla na Václavském náměstí v Praze oficiálně vyhlášena samostatnost a pro národy bývalého Rakousko-Uherska se začaly psát nové dějiny.
Většina české společnosti nikdy nepřijala rakousko-uherský stát za svůj. Vyhlášením první světové války roku 1914 došlo k odsunutí národnostní otázky ve smíšeném Rakousko-Uhersku do pozadí. Počáteční snaha českých politiků o prosazení samostatnosti byla hned v zárodku potlačena represemi a tak se česká politika víceméně odmlčela. Jedinou skutečnou "válku proti centrálním mocnostem" vyvíjel pouze český exil v čele s T. G. Masarykem a úzký kroužek příznivců, kteří pod vedení Edvarda Beneše vytvořili tajnou organizaci Mafie. Svůj významný podíl měli i přes rozsáhlou cenzuru novináři, herci a spisovatelé.
V průběhu roku 1916 sestavili T. G. Masaryk, Edvard Beneš a M. R. Štefánik pozdější Československou národní radu, která se stala hlavním orgánem protirakouského odboje. Silnou podporu nalezli v československých zahraničních legiích, které se nejvýrazněji uplatnily na ruské jihozápadní frontě v létě 1917 při bitvě u Zborova. České veřejné mínění radikalizovalo teprve až na počátku roku 1917. Velký vliv na tuto situaci měl tzv. Manifest českých spisovatelů, který v květnu koncipoval básník, dramaturg Národního divadla a člen Mafie Jaroslav Kvapil. Domácí politici se objevili na scéně až při Tříkrálové deklaraci na počátku ledna 1918. Deklarací byl zahájen společný postup za osamostatnění doma i v zahraničí.
V rámci vyhlášení a udržení samostatnosti bylo jednou z nejpalčivějších otázek zásobování rakouských vojsk vývozem potravin z Česka. Intenzivně se tím zabývala zemská hospodářská rada pod vedením Antonína Švehly, která se snažila zatajit a udržet doma co největší množství zásob. V reakci na tuto krizovou situaci byla vyhlášena na 14. října 1918 generální stávka a v městě Písek byl rozšířen leták vyhlašující vznik republiky. Během převratu byly strhány symboly mocnářství a ve městě zavlály trikolóry. Ještě téhož dne ale bylo vyhlášení republiky odloženo, revoluční dav se rozprchl a do města byl přidělen oddíl uherských vojáků. Monarchie vydržela dalších 14 dnů.
Dne 28. října 1918 v ranních hodinách převzali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru Obilní ústav, aby zabránili odvozu obilí na frontu. Následně se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem. Na večer vydal Národní výbor první zákon o zřízení samostatného státu.
Do předsednictva Národního výboru byli zvoleni Vavro Šrobár, Alois Rašín, František Soukup, Antonín Švehla a Jiří Stříbrný.
Dva týdny před koncem války tak vznikla tzv. „První republika", což je dodnes označení pro Československo v období od roku 1918 až do vzniku Mnichovské dohody v roce 1938. První republika zahrnovala území Čech, Moravy, Českého Slezska (jižní část Slezska), Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na jejím území se hovořilo více než půl tuctem jazyků - česky, německy, slovensky, maďarsky, polsky, rusínsky, různými nářečími Ukrajiny, romsky, rumunsky, jidiš apod.
